Po nezdařeném odjezdu do Bulharska se mi vyskytla možnost rychlo odjezdu do italského Livigna. Zdařile vyplňujeme všechny potřebné i nepotřebné formuláře a plánujeme cestu přes Rakousko, která nám zabírá přibližně 11 hodin. Už před odjezdem jsem kontaktoval dalšího Jablonečáka Jana Zahulu, který v tu dobu pobýval v Livignu už třetím týdnem. Zmačkaní a nevyspalí se po procestované noci připojujeme k Honzovi a jeho skupině, který nám ukazuje zákoutí stinných svahů, kde se dá stále najít parádní kyprý sníh. V Livignu už přibližně 3 týdny nesněžilo, a tak hon za prašanem začíná být těžší a těžší.
Kromě super březnového lyžování v prašanu se nám podařilo zvládnout i jeden pořádnější sjezd. Nechali jsme si poradit a vyplatilo se. Díky ponuce od Honzy, stabilním podmínkám a čtyřem místním skialpinistům, kteří nám po našem prvním zpackaném pokusu o výstup poradili, kudy do sjezdu nalézt, jsme spojili dva krásné žlaby z hory Monte Val Nera (3182 m.n.m.). Byl to dlouhý den, během kterého jsme za 1,5 km sjezdu sklesali 750m.
Poslední den jsme oslavili parádní jarní lyžovačkou na východním svahu. Na konci jsme si připili chlazeným italským pivem a kochali se okolím. Člověk je vděčný za každou túru a obzvlášť za to, že jsme se sem vůbec dostali.
Zdroj fotografií: Jan Zahula / www.janzahula.com
Tento internetový obchod ukládá soubory cookies, které pomáhají k jeho správnému fungování. Využíváním našich služeb s jejich používáním souhlasíte. Více informací zde.