Report z nejdelšího triatlonu v Evropě ULTRA CZECH 515 očima Martina Vinaře

Kdysi mi jeden kamarád povídal, že běh začíná maratonem, moc jsem mu nevěřil, do doby než jsem zkusil své první ultra – 63 km Mácháč run fest. Měl pravdu, blaženost v srdci přebila veškerou bolest nohou. Dodnes vzpomínám jak jsem musel chodit ze schodů pozpátku. Stejně tak jako v triatlonu dalším levelem half Iron Man, byl Iron Man a to hned v extrémních podáních jako Winterman, Austria eXtreme triatlon či Swedeman. Vzpomněl jsem si na tyto slova, když přišla nabídka od Toma Racka na Ultra Czech 515. Neváhal jsem a odpověď zněla: proč ne. V sezóně se i přes počáteční zdravotní problémy docela dařilo, nanečisto jsem si vyzkoušel i běh 100 km, který jsem si uspořádal v rámci projektu „jablonec v pohybu“ zhruba měsíc před Ultra. Bohužel si stovkový výběh vybral svoji daň a já laboroval s na jaře zraněnou nohou. Proto jsem veškeré úsilí věnoval rehabilitaci, odpočinku a lehkým tréninkům.

Čtvrtek

Po práci jsem vyrazil směr Račice, bohužel v Mělníku můj „Camper One“ začal stávkovat a přestal řadit. Nezbylo nic jiného než zavolat odtahovku a závodní víkend zahájit hned první premiérou - cestou na závody na odtahu :-). Breafing, registrace spoustu známých včetně nyní již ultra woman Alči Vrátné. Super lidi, super atmosféra a nový známý bro duo Adam a Kuba Atarsiu.

Pátek

Snídaně - vločky s přesnídávkou a začít se oblékat do neoprenu Blueseventy Helix thermal – zaplať pánbůh za silnou „gumu“ :-). Věděl jsem, že pokud se mi podaří „uplácat“ vodu bude to ok. Několik rad od Petra Vabrouška, plav v klidu, extrémně nespěchej, je to dlouhé. Měl pravdu. 10 km jsem v životě neuplaval a popravdě v poslední době jsem plavání moc nedal. Počítal jsem, že polezu z vody za 4 hod, což by bylo OK, v duchu jsem myslel i na 3:45… Vše bylo ale jinak. Start, plaveme, všechno krásně pocitově ubíhá, míjím ceduli 1250m a říkám si v duchu „ty jo myslel jsem, že už jsem dál“, teprve 750m a až za dalších 250 m zjišťuju: „je ono se to načítá“. Na první otočce na 2 km mám dost humoru, i přes to, že trochu kličkuju. Nějak mi chybí ta čára na dně, zdvižením double V zdravím ty co stáli na břehu se slovy „Punk’s not dead“ a začínám plácat další metry. Zpět se plave krásně, nedělám si hlavu z pořadí, hlavní je to uplácat. 6 km a zastavuju na občerstvení, stále jsem při humoru. Na sedmičce přišel zlom, jako by to neplavalo, začíná mi být chladno a bolí mě bedra. Konečně obrátka a poslední bazén. Musím udělat dva, tři kotrmelce ve vodě abych srovnal záda. Plavu, ale vůbec to neubíhá, začíná foukat, vlny, do toho záda. Vylézám na ponton za pomoci mé ženy a dobrovolníků. Musím se protáhnout. Záda bolí, nemohu si stoupnout a nahoru lezu po čtyřech. Čas koupele byl celkem za 4h 50min.

Depo. Svlékačka neoprenu, teplá polévka. A konečně kolo. Paráda 5-ti km okruh 29 kol, to je přesně pro mě. Šlapu tak, jak jsem si nastavil cíl okolo 210W. Pravidelně každý okruh piju, každé dva jím... Já vlasně pořád jen jedl. Posledních pár kol mi těžknou nohy, snižuju kadanci a držím watty. Dokonce mi nevadí ani protivný protivítr. Cílem projíždím na 13. místě s průměrem 211 Wattu NP, no nic moc, myslel jsem si, že budu lépe po předvedeném výkonu na kole, ale ztráta z plavání byla opravdu veliká, aspoň jsem se přiblížil. Večeře díky - Eat me box, masáž zad, regenerační kalhoty v autě a spánek.

Den druhý. Ráno zamračená obloha. Start v desetivteřinových intervalech. Představu jsem měl, jak musím jet rychle. Šlapal jsem do pedálů se stejnou taktikou jako den předtím. Na 120 km jsem zastavil v depu a v klidu se najedl, těstoviny s Grankem. Vydal jsem se zpět kroužit. Držím tempo a předjíždím o kolo jednoho po druhém, jede se mi super a hlavně stahuju. Za celé kolo mě předjel jen Petr a to strojovým tempem, Mário a skvěle jedoucí Jirka Šlégl. Držím si čtvrté místo, o to větší překvapení bylo, když se v cíli přede mnou objevil Ondra Teplý, kterého jsem dvakrát předjel. No nic. 5. místo 209 Wattu NP, masáž zad, regenerační kalhoty, večeře, nutný nákup v Lidlu – díky Tome, teda Markét za odvoz a spánek.

Neděle. Jsem trochu bolavý, hlavně v určitých partiích, těžko se mi chodilo, ale vše vyřešila vazelína, asi tuna vazelíny…krásně to klouzalo. Hromadný start. Čelo závodu se utrhlo v tempu okolo 5 min/km. Tak to nééé. V duchu i reálu držím tempo 5:10-5:25, záleží na větru. Nenechávám se zvyklat, vzpomínám na zkušební „kilo“ okolo přehrad. Občerstvovačky procházím, piju a jím. Po prvním kole ale musím na onu místnost, ráno jsem to bohužel nestihl. Během dvou kol dobíhám první skupinku. Petra nepočítám, ten běží na svěťák tempem pod 5 a to vím, že nemá smysl honit. Běžím si své tempo, krásně, lehce na 135 tepů,  prostě paráda.

Občerstvuji se chipsy, banány, rozinkami a hroznovým vínem, což byla chyba. Asi na 63 km na občerstvovačce mám lehkou smrt. Napiju se a vše jde ven, nějak mě to netrápí na rozdíl od mé ženy, která v tu dobu již se mnou krouží na kole. Skoro 5 km trápení, chůze střídá parodii na běh. Naštěstí mě o pár km dobíhá Jana ze štafety SimplyGiga a pěkně mě rozběhla, začínáme na tempu 6 min/km a trošičku zrychlujeme. Nakonec poslední 5 km zaběhnutých v tempu 4:45 -5:15 svědčí o tom, že to šlo. Cíl a jsem šťastný, v denním pořadí obsazuji 4.místo. Za Mariem, který běžel jako bůh s časem sub 7:00 a Petrem, který si nadělil světový rekord, Ondrou Teplým, před kterým smekám, předběhl jsem ho na 35 km pak jsme se chvíli tahali, nakonec jsem mu utekl. Pak se kolem mě v závěsu Vabra přehnal jako bych běžel v protisměru… 

Cíl. Běžecký čas 7:37h, celkový čas 7:50. Cyklistika a běh mě vystřelili na šesté místo celkově. Co dodat? Krásný, masochistický, nádherný, unikátní, boží, prostě ultra zážitek. Postupem mi dochází, že parta, co se tu sešla je opravdu ULTRAMAN a ULTRAWOMAN. Stejně jako márvelovští hrdinové i my jsme závislí, ne na kryptonitech, ale na kilometrech. Utrpení, bolest, zdolání samo sebe. To je naše droga – náš kryptonit.

Chtěl bych všem moc poděkovat za skvělou a nezištnou práci, kterou odvedl kamarád a filantrotop Tomáš Slavata, stejně jako časomíra a Adam s Jakubem. Velkou měrou se o celkovou pohodu zasloužili všichni supporti, kteří dělali báječnou atmosféru. Poděkování patří i mé ženě, za neuveřitelnou podporu.

Před Ultra Czech 515 jsem se ještě zúčastnil nadačního běhu do vrchu UP HILL RUN. Běžel jsem jak ve dvojici tak ve „čtyřce“. Dobrou vodu nahoru po sjezdovce jsem zdolal za 1:43 min. Tento běh byl hlavně o pomoci nemocným, kteří mají potíže s pohybovým aparátem, jsem rád, že jsem běžel a věřím, že se to stane tradicí. Chtěl bych poděkovat i partnerům za podporu a za možnost žít a realizovat svůj sen.

Díky Vám Martin

Sleduj Martina na Facebooku a Instagramu!