Lichnov24 - Víme, jak přežít 24 hodin na kole!

Lichnov24, legenda mezi českými silničními závody od roku 1985. Malebná vesnička, která se na jeden den stala centrem cyklo dění. Tamní parčík obsazený stany a fanoušky. No prostě taková roztomilá moravská Tour de France. Vše ale klapalo na jedničku, občerstvení, zázemí, doprovodný program, mělo to prostě vše. Nehledě na teploty převyšující 35 stupňů, o teplotě silnic ani nemluvě, měl závodní okruh 9,6 km a závodníci ho točili dokola jako křečci na kolečku.

A protože by byla škoda nepodělit se o dojmy jak ze support týmu, tak závodního týmu, přinášíme dva pohledy na tropický víkend nedaleko Beskyd. S dovolením začnu mým pohledem co by supportem a fanouškem v jednom. 

Očima Káti

Jak již bylo zmiňováno, začalo to vánočním dárkem. Ano, Vánoce jsou svátky klidu a míru a člověk se při rozbalování měkkých i tvrdých dárků těší, co na něj vykoukne. V tomto případě jsem ale byla svědkem toho, že úsměv na tváři dlouho nevydržel. Předání bylo impozantní, ale vděk za něj už tak velký nebyl, víme asi proč a o víkendu jsme se o tom přesvědčili všichni :)

Každý se připravoval jinak, každý se na to těšil jinak a někdo už se modlil, ať je neděle poledne a žije. Pokud kluky alespoň trochu znáte, tak víte, že jsou to sporťáci a cyklistiku mají fakt rádi, dokonce tolik, že i někteří z kola téměř neslézají. Jenže tohle je spíš i o psychické přípravě, která až tolik natrénovat nejde. Chlapci to podpořili také tím, že si po jedné deštivé neděli na Mallorce, kde místo dešťových kapek chytali do úst kapky ginu, vytvořili sázky, kterými na sebe ušili bič. Úsměv na tváři se po půl roce proměnil v drsnou realitu.

S blížícím se závodem nám jako podpůrnému týmu složeného z věrných fanynek bylo řečeno, že jet nemusíme a můžeme si udělat hezký víkend dle libosti. A tak jsme to vzali za půl slova, naložila se kola a my s nimi s vidinou, že vyrazíme obdivovat krásy okolních Beskyd. Realita přišla po druhém kole naplno rozjetého balíku, kdy jsme, my holky, doplňovaly bidony jeden za druhým. Slovo voda, ionťák a cola zaznělo tolikrát, že mi to v hlavě zní ještě teď. Dostalo se nám ovšem parádního nácviku v předávkách plných bidonů a chytání tě prázdných. Ano, trénink dělá mistra, ale začátky jsou vždycky přísné. Své o tom ví Péťa, která plný bidon nechtěně odkopla svým kotníkem. To jen, abyste byli v obraze, o co vlastně šlo. Jenže tohle se dělo hodinu po závodě a “optimistické” počítadlo, které ukazovalo 22 hodin do konce závodu nám náladu nezvedalo :D

A takhle to šlo dál a dál, teplota stoupala, slunce pálilo, u některých křeče sílily, u některých naopak tropy zvedaly průměry. Byla to neskutečná podívaná, až člověk nechápal, kdo se dobrovolně tohoto pekla může zúčastnit. Nad vodou nás držela pouze jistota, že slunce jednou zajde a teplota bude příjemnější nejen pro závodníky. A taky se tak stalo. Neustálé aktualizování online trackingu se vyplatilo a my se po pár hodinách staly odbornicemi na průměrné tempo, na výměnu bidonů za jízdy, na vaření v polních podmínkách a masírování už téměř necitlivých těl. Časy se začaly zrychlovat, fandilo se stále stejně a dokonce jsme na sebe natáhly i mikinu.  

Celý závod končil, světe div se, přesně po 24 hodinách, za stejných tropických podmínek. Kluci nakonec vydrželi i nespat a celý den si tak poctivě odseděli v sedle. Dohromady jim to vydalo na 2 625 km. Klobouček, pánové!

Očima Ondry

A teď autentický pohled Ondry, který se poctivě dělil i o své zážitky na našich sociálních sítích. Jak probíhalo jeho 24 hodin a proč místy nadával jako dlaždič? Posaďte se podruhé, report II. začíná:

Vzhledem k tomu, že se s klukama známe už nějakou chvilku, tak je pravda, že si každé Vánoce/narozeniny nenecháme úplně nic zadarmo. Je to takové to soutěživé škádlení dárky a výzvami, které občas hraničí s lehkou dávkou naschválu. Ne každý je na to zvyklý, ale u nás už to takhle je a myslím, že to každého žene trochu dopředu…

No každopádně k Lichnovské 24 hodinovce. Mám cyklistiku rád, ale jsou věci, které bych vykonávat dobrovolně asi nikdy nechtěl, jako například jízda na fatbiku za polárním kruhem, bikepacking afrikou nebo jet závod na 24 hodin. Každopádně jak se říká, darovanému koni na zuby nekoukej a dárek v podobě startovného na 24 hodinový závod v Lichnově se neodmítá.

Svoji poslední kloudnou silniční přípravu jsem si střihnul v únoru na Mallorce v rámci předsezónní dovolené, a pak byl prostor už jen spíš na práci než na jízdu na kole. Nachýlil se začátek srpna, a tím se i dost značně přiblížil termín 12.8., kdy se samotný závod konal. Čas oprášit silničku, trochu osedět zadek a připomenout nohám nezapomenutelný pohyb dupání do pedálů….no stihl jsem si sednout na kolo asi 5x a celkem najet cca 250 km…prostě to muselo stačit.

Abychom tu naši soutěživost ještě trochu podpořili, tak proběhla sázka, že kdo vyhraje dostává letenku od tří ostatních na Mallorcu na příští trénování a zbytek bude dle zásluh a umístění zesměšněn v podobě brigády od výherce, živé reklamy na ulici po dobu jednoho dne, případně oblečen na oblíbený Cyklistický bál 2024.

12.8. - trať netřeba projíždět, protože ji asi párkrát pojedeme, zázemí postavené a jídlo s pitím připravené.

Moje představa tohoto závodu: 24 hodin dlouhá vyjížďka na kole, kdy se asi budu během noci trochu nudit, tak si dám sluchátka, ať to utíká a k tomu budu hodně jíst a trochu pít Iontové nápoje…

Realita? Před startem bylo vyhlášeno, že první tři kola budou prémie v cíli pro první tři, kteří projedou, aby se celý cca 60 ti hlavý balík roztrhal…to bude v pohodě, 1 km před cílem se zvedneme a trochu si zazávodíme…”No tos uhodl, Ondřeji” - si podle mě řekli všichni ostatní závodící. Start a po prvních 500 m se skupina natahuje jak balík proti větru na Tour de France a jde se do plnejch. Nad moje očekávání toto tempo vydrželo celé první kolo, kdy jsem zkusil odhadnout pozici cíle na neprojeté trati, což se nepovedlo, takže jsem projížděl cílem asi na 10. místě, byť jsem ještě 500 m před ním byl první. V dalších kolech jsem si už pouze hlídal špičku balíku, protože tempo pokračovalo ve druhém, třetím, ale pak i v 10. a 20. kole a tak dále….prostě regulérní závod celých 24 hodin. 

Abych to už více nenatahoval, tak kolem najetých 200 km, které jsme měli asi po 5,5 hodinách, jsem začal chytat přitom jednom malém kopci, který byl na trati, křeče, takže jsem doplňoval magnésium, jak to jen šlo a bylo ho hodně, což mi tělo cca ve 3 ráno připomnělo a donutilo mě k jedné neplánované zastávce. Ty jsem měl v původním plánu 3, ale nakonec jich bylo asi 6-7.

Voda, jídlo, sprint, sprint, sprint, vydýchat, voda, jídlo, sprint, sprint, sprint…no a takhle stále dokola. Sluchátka jsem nestihl vlastně ani nasadit, od půlnoci se jela taktika, kdy jsme věděli, že z velké části už je závod rozhodnutý, tak šlo jen o to,  kdo vydrží nejdéle.

Samozřejmě únava se projevila na všech. Kuba křeče jako já, další Kuba velká únava a Tomáš si do očí dával párátka jako Mr.Bean v kostele, aby neusnul.

Noc jsme všichni přečkali a Tomáš dokonce stihnul 30 minut šlofíka, měl na nás náskok, protože vydržel celých 8 hodin v sedle s první skupinou, kdy my už jsme v tu dobu někteří slézali na zastávku již podruhé. Naštěstí nebyla zima a nepršelo a mě osobně noc vyhovovala nejvíc - chládek, klid a tempo se trochu uklidnilo, jen tím cílem to byl vždy průlet stíhaček.

Ráno už značilo, že chybí doslova pár hodin vydržet a je to za námi. Přemlouvání neslézat bylo čím dál potřeba silnější a morál šlapat nižší, ale podařilo se…

Všichni jsme cílem projeli a byli jsme rádi, že je to za námi. A jaké to vlastně bylo?

Jak jsem s dvoudenním odstupem řekl: sám bych si to nevybral, znovu určitě nepojedu, ALE zážitek to byl neskutečný, ukázat co naše těla zvládnou a jak silná je vůle vydržet,  podpora holek byla neskutečná i jejich trpělivost, kdy některým z nás (mně..psst) trvalo 4 kola, než jsme konečně chytili bidon, byla veliká. Každý jsme najeli přes 600 km, anooo Tomáš vyhrál a měl 722 km, já 696 km, ale prostě 600 km padlo všem, což je za mě úctyhodné. Všichni jsme celí, žádné velké zranění až na můj i po týdnu přetrvávající necit v prstech a sedacích partiích, ale to přijde k sobě, takže jsem rád, že to proběhlo. Stálo to za to, ale znovu ne, děkuji :D