Bikepacking netradičně v Bulharsku. Co nepodcenit a na co se těšit?

Když mně Honza volal, zda nechci jet do Bulharska na týden se svým enduro kolem, tak jsem se moc dlouho nerozmýšlel. V zimě to tam mám moc rád. Dokonce zde pořádáme pod hlavičkou Freeride Compass týdenní skialpové kempy. Tady je tedy report z mého netradičního bikepackingu v Bulharsku.

Čekal nás jeden “aklimatizační den” na Banských trailech po dlouhé cestě. 5ti denní přejezd mezi pohořím Pirin, Rila a Rodopy se spaním na horských chatách. A jeden rozlučkový den jako pěkné rozloučení s Bulharskem. I když jsme jeli “nalehko” (bez vaření a spaní), tak jsem věnoval značnou část času domácí přípravě. Jednak samotnému plánování přejezdu, tak i všem věcem, které jsem s sebou bral. Přeci jenom zajištění v průběhu cesty je nulové a nic proti místnímu zdravotnímu systému, ale okusit místní nemocnice jen kvůli tomu, že mi bude chybět potřebné vybavení, jsem opravdu nechtěl.

Jakožto obutí jsem zvolil zadní plášť Maxxis Minion SS EXO TR v kombinaci s vložkou proti průrazu Tubolite HD. Vpředu jsem nechal plášť, který mi vyhovuje, a to je Maxxis DHR II Max Gripp 2.4.

Už tak hodně promyšlenou kostru plánu předložil Honza. Já se na JBC Revelations seznámil s Bulharským Riderem Georgivem Radevem, ten mě zkontaktoval s Pavlem Siderovem, který staví a stará se o trailcentrum mezi městy Velingrad a Varvara, které jsme samozřejmě na okruhu chtěli navštívit.

Krom 750ml Lezyne láhve na kolo v rámu kola jsem se na cestu zabalil do desetilitrové běžecké vesty od Montane.

Pro zajímavost:

• 2 x 500 ml elastická láhev na vodu

• vybavení na údržbu a opravu kola:

Silikon spray Brunox

Mazání na řetěz Shimano PTFE lube

2x malý hadr

Elektrikářské zdrhovací pásky

2 duše Mitas Light

lepení Lezyne Smart Patch

pumpa Lezyne pocket drive

2x montpáky Schwalbe

60ml tmelu Stans Notubes

Inflátor CO2 FORCE PUFF 2.0 + náhradní knoty

2x lezyne bombičky 25g

náhradní řadící lanko s koncovkou

Multiklíč Lezyne

nůž

Čelovka Petzl Bindi

Manometr Schwalbe Airmax + náhradní baterie

Léky proti bolesti, střevním potížím, zánětu, alergické reakci, paralen

Astmatický inhalátor

Lékárnu - dezinfekci, dezinfekční polštářky, pevnou textilní pásku, rukavice, resuscitační roušku, alu folii, škrtidlo, obvaz

Ručník Sea To Summit Airlite Towel, kousek mýdla na tělo a žlučového mýdla na přeprání oblečení

Balzám Squirt barrier balm (ten mi doslova zachránil zadek)

Z náhradního oblečení jsem měl šátek Cycology, náhradní vložku, sportovní triko s krátkým rukávem, nátělník pod dres, rukavice a Gore-Tex bundu Montane PAC PLUS

Trochu iontového nápoje na horké dny

Proteinové tyčinky Nutrend a jídlo (preferuji obložené chleby). Připravené vždy na dva dny, kdy se budeme pohybovat mimo civilizaci.

Chrániče na kolena G-form Pro Rugged 2

Vše začalo v neděli ve městě Bansko, kdy jsme se sbalili nalehko a vydali se místním lyžařským areálem na horskou chatu Vichren. První nastoupaný kilometr pohodovým tempem ve starém smrkovo-borovicovém lese nás dovedl až na horskou chatu Vichren. Po krátkém pokochání se místní 1 300 let starou borovicí a výhledem na Bansko se vydáváme zpět na Chatu Banderici, kde si dáváme 950g salát s kozím sýrem! Odtud se vracíme do Banska už pouze po místních přírodních trailech, které jsou součástí areálu. S krátkými přejezdy máme v nohou pohodových 40 km a 1 480 m nastoupáno. Vše zakončujeme výborným grilovaným pstruhem vyloveným z místních sádek.

Nadcházející den se v plné zbroji vydáváme z pohoří Pirin směrem k protilehlému pohoří Rila. Po 30 km přijíždíme do prvního městečka. V plánu byla zastávka na kafe v rybí restauraci, odkud nás čekalo už jen stoupání až na chatu Granchar. Cestou jsem zahlédl skalnaté hřebeny, které se tyčily nad městem. Neměl jsem hlad ani chuť na místní kávu, a tak jsem se je následně vydal pokusit sjet. Po strastiplné cestě trním jsme dorazili na vrchol a sjeli si dva tyto hřebeny. Naprosto uvařeni teplem jsme se zastavili v restauraci pro věci a vydali se směr chata Granchar. Po 20km dlouhé stoupání se nám začaly otevírat první výhledy. Ne na dlouho. S deštěm a 2 vertikálními kilometry přijíždíme na chatu Granchar, kde se myjeme v potoce a trávíme dnešní noc.

V noci jsem nemohl spát a tak jsem začal den překrásným východem slunce. Snídám místní klasickou dobrotu obalovaný chléb ve vajíčku s marmeládou a balkánským sýrem a vyrážíme úbočím Rily až do pohoří Rodopy. Celý den se cesta klikatí a nabízí dechberoucí výhledy do údolí. Nakonec nás čeká 8 km dlouhý flow-trail, kde jsme klesli 900 metrů. Den zakončujeme teplou sprchou a obří pizzou ve městě Velingrad.

Skrze už zmiňovaného Pavla Siderova a místní vlakovou společnost se mi podařilo domluvit připojení vagonu určeného pro přepravu kol. Ten je ve fázi testování a ještě nikdy nebyl oficiálně připojen pro pasažéry. Proto jsme museli vysvětlit strojvůdci, jak se kola věší na háky a zase sundávají. Po drobné slovní přestřelce si to šineme směr Varvara. Každého nás vyšel lístek na 58 korun a v 6:40 ráno jsme se vydali úzkokolejkou do města Varvara. V 7:30 nás překvapilo 30ti stupňové horko, které už se jen stupňovalo. Z toho důvodu jsme byli nuceni vynechat místní vyhlášený trail. Představa, že s nejistotou doplnění vody nastoupáme dalších 700 výškových metrů v tomto horku, je prakticky nepředstavitelná. I přesto jsme na necelých 18km nastoupali 1 300 metrů. Po vydatném 6km dlouhém hřebenovém trailu do údolí nás čekal poslední výšvih v úmorném vedru a sjezd zpět do Velingradu. 38 km / 1 690 vert. metrů.

Poslední dva dny přejezdu nás čekalo krásné bikování skrze opuštěné Rodopy. Krásné borovicové lesy střídaly pláně s vysokou trávou, kde se občas pásly krávy a divoké koně. Celou dobu jsme se pohybovali po hřebenu pohoří. Krátké úderné kopce střídaly stejné sjezdy a pořád dokola. Na konci prvního dne nás čekalo více než milé překvapení. Uprostřed doslova ničeho se zjevil překrásný Guest house se zahrádkou, čistými evropskými záchody a strašně milým panem domácím. Ten se o nás se svou paní staral více než královsky, takže druhý den, když nám přinesl misku malin ze své zahrádky jako pozornost, se nám nechtělo ani odjet. Nadcházející den byl za podobného rázu. Pak to už jen doťuknout zpět do Banska a bylo vymalováno.

Večer jsme vypočítávali, v kolik hodin musíme následný den vyjet, abychom dorazili s předstihem na otevíračku Srbsko - Maďarského hraničního přechodu. Po zjištění, že mám ještě jeden volný den přede mnou jsem neváhal a pořídil permici do místního lyžařského střediska. Bulharský enduro rider s příznačným jménem Ivan Kolev mi poradil místní traily. Ivan se mimochodem účastní i Enduro světové série a zná se s pár kluky z Čech. Tento den byla pěkná třešnička za už tak povedeným výletem.

Součtem 345 km / 8 700m nastoupáno. (nepočítám poslední den na lanovce)

A tady už slibované video:

 Koho Kuba inspiroval a chtěl by něco podobného podniknout, neváhejte se ozvat pro více tipů na cestu.