Netradiční triatlonová sezóna očima Tomáše Strnada

Letošní rok je pro každého sportovce hodně netradiční. Zrušené závody, změny v tréninku a vděk za možnost si vůbec zazávodit. Jak letošní sezónu zažíval jeden z našich nadějných triatlonistů? Přinášíme report očima Tomáše Strnada.

Triatlonová sezóna 2020 byla pro mě a ostatně pro všechny sportovce dost specifická. Místo tradičních jarních bajkových a běžeckých závodů na rozjetí přišel lockdown a nikdo pořádně nevěděl, jestli se vůbec závodit bude. Původně plánované závody evropského a světového poháru, na které jsem se chtěl zaměřit, postupně pokosil Covid. Rušil se jeden závod za druhým. Čekal mě např. EP v Itálii, ME v Německu,SP v Prachaticích a jako třešnička na dortu MS na Havaji,kam jsem se kvalifikoval loňským vítězstvím své kategorie na svěťáku v Číně.

Po zlepšení covidové situace jsem hladový zahájil sezónu běžeckým závodem na 10km v Oldřichově. Tam to sedlo, beru s náskokem první flek a těším se na příští víkend, na první triatlon. Můj první triatlon v roce 2020 měl být na Lago di Garda v Itálii. Závod zrušili, takže místo toho balím kufry a vyrážím na Lago di Mašiňák do Varnsdorfu. Nevadí, když přimhouříš obě oči, je Šluknovský výběžek vlastně taková menší Lombardie.

Po Vanďáku už se rozjel Český pohár XTERRA a MČR + SP v Prachaticích hlásí nový termín. To samozřejmě vítám a vrchol sezóny je jasný. Závodím téměř každý víkend, závodů je po Covidu jako hub po dešti.

ČP dostává super náboj hned od prvního závodu XTERRA Dachsman. Náročná trať, kvalitní konkurence a výborná organizace nasadili laťku hodně vysoko. Prokousávám se sezónou a dostávám se na průběžné celkové 1. místo v ČP, super. Sezóna mě hrozně baví a čím dál víc si užívám závodní řádění na svém bajku. Ať už lilo jako z konve, bylo bahno, kořeny, kameny i asfalt, vždy to bylo na jistotu a bez mechanických obtíží. Během každého závodu jsem z "hravého fulla" udělal plnohodnotný hardtail a naopak přibližně 50x. To miluju! I na příští sezónu není co řešit.

Na vrchol sezóny, tedy svěťák v Prachaticích, jsme s trenérem vyladili perfektně. Po velmi dobrém plavání jsem se postupně probojoval na přední pozice, a na biku se cítil skvěle. Bohužel jsem ještě v první třetině bajkové části píchl a pomalý defekt mě nutil několikrát dofukovat. Dofukoval jsem jako o život, až to nevydržel ventilek a byl konec. Stálo mě to pozici v poháru a celkově to bylo celkem hořké sousto na spolknutí.

Nezbývá než se otřepat se a spravit si chuť. Hned druhý den závodím na domácím triatlonovém klání. Vítězím a v cílovém spurtu porážím triatlonovou legendu, účastníka dvou olympiád a několikanásobného šampiona z NDR, Maika Petzolda.

Letošní sezónu jsem zakončil mistrovstvím vesmíru na Mácháči. Snad ještě lepší, než kdyby klapla ta Havaj!

Kde můžete Tomáše sledovat?