Lavinový kurz v Krkonoších s Honzou Zahulou

No a nyní k samotnému lavinovému kurzu. Jelikož jsme se sešli parta kamarádů, tak jsme si Honzu zabrali sami pro sebe. Sešlo se nás osm a kurz jsme dělali na horské chatě Výrovka. Takže v pátek pobalit, rychlý přesun do Pece po Sněžkou a pěkně po svých se vším potřebným vybavením, které se naštěstí na dva dny vešlo do batohu, nahoru na Výrovku. Naštěstí nám pár dní před víkendem trochu nasněžilo a teploty klesly, tak jsme pásy nasadili poměrně brzy, za hranicí Pece.

Na Výrovce ubytovat, sednou ke stolu a u piva začínáme řešit, co vlastně víme a nevíme o lavinách. Honza nám pověděl úvod do toho nejdůležitějšího ohledně bezpečnosti na svahu a řekl plán na další den. Večer pak pokračoval diskuzí na všechna možná i nemožná témata.

Umíš s lavinovým vyhledávačem?

V sobotu ráno bohatá snídaně, posilnit se, protože bohužel nebo naštěstí (jak každý chce), vyšla předpověď a venku viditelnost na 20 m, vítr foukal jak o závod, takže vločky pěkně štípaly. No tréninkové podmínky ideální. Před chatou kontrola „smečky" a zapnutých „pípáků“ a jdeme trénovat. Vyšli jsme kus od chaty a začalo bezpečnostní školení. V první řadě práce s vyhledávačem, není na co čekat…Honza vykopal díru, svůj vyhledávač s důvěrou toho, že ho ještě někdy uvidí, do ní háže a díru zase zakopává. Zavelí, ať všichni přepnou z vysílání na hledání a my skoro jako hledači pokladů koukáme do svých „pípáků“ jak daleko je ten Honzův, a kde bychom jej měli „nasondovat“. Všichni si vyzkoušeli, co jim krabičky ukazují za hodnoty, takže sundáváme sondy z batohů a bodáme do sněhu, jak diví. „Mám něco tvrdýho…“ někdo vykřiknul a po několika pokusech se uznalo, že můžeme začít kopat… tři hraboši rychle vyhází sníh a Honza se opět shledal se svým „pípákem“…dobře, první tréninková fáze za námi.

foto: Jan Zahula

Druhá fáze s názvem: Kdo vydrží déle pod sněhem…vteřina koruna. No korunu nedostal nikdo. Sundali jsme jednu převěj na prvního dobrovolníka, který držel v ruce sondu, aby nám dal znamení, až to bude nepříjemné…50 cm na něj padlo, trochu se to zadusalo a sonda se začala klepat, takže zase rychle ven. Všichni jsme si tohle vyzkoušeli a shodli se, že nechceme určitě nikdo skončit pod lavinou, příjemné to zajisté není, a to jsme si to nyní jen simulovali a bylo okolo zakopaného sedm statečných. Pod sněhem jsme byli každý cca 30 vteřin a stačilo. Během této fáze jsme si vyzkoušeli píchat pod sněhem i do člověka, toho zakopaného, abychom věděli, jak se chová sonda, když bychom v pravé lavině narazili na tělo.

foto: Jan Zahula

Přišla třetí fáze sobotního dopoledne. Jedna skupina do mlhy a druhá jí jde zakopat batoh s vyhledávačem. Houknutí do mlhy, kde nic nebylo vidět a skupina hledačů s „pípákem“ v ruce vyráží. Místo snad našli, vytahují sondy a začíná hledání batohu sondami. Nabodnuto a jde se kopat…čtyři minuty třicet v tréninkových podmínkách a prašanu od rozjetí skupiny po vyndání batohu. V reálných podmínkách by byl čas zajisté delší, tvrdší sníh, jiná orientace v terénu a hlavně stres…to nás snad nepotká (klep, klep na zuby). Prohození skupin, čas podobný, batoh také přežil a svištíme zpět na chatu.

Následoval oběd, během kterého jsme si řekli, co která skupina během hledání batohu nedělala ideálně a mohla si příště dát pozor. Chvíle vydechnout, všichni jsme vyfoukaní po dvou hodinách, co jsme byli venku. Ve dvě hodiny se potkáváme opět u stolu a zasedáme k počítači, kde začíná školení na téma: Jak plánovat túru…sklon kopce, počasí, struktura sněhu atd. Zajisté je mnoho aspektů, na které si každý musí dát pozor a Honza zdůrazňuje jeden za druhým. Kde a jak na co koukat víme, takže znovu výbavu na záda a jdeme ven.

Odpolední blok se konal na tréninkovém místě s hledáním „pípáků“ zakopaných pod sněhem nedaleko chaty. Předem schované „pípáky“ máme najít, vysondovat a kopat naštěstí nemusíme. Počasí nám bohužel nepřeje a fouká snad dvakrát tolik, co dopoledne. K tomu se jedno zařízení rozbilo, takže nejde vyhledávačem dohledat. Po hodině u půl tréninku a vystřídání všech účastníků musí všechny tréninkové „pípáky“ ze sněhu ven, ať můžeme venkovní aktivitu zabalit. Tři jsme našli, čtvrtý, který zlobil, nešel najít. Takže další tréninková činnost: rojnice. Všichni seřazeni vedle sebe a bodáme sondami do sněhu 10 cm vedle sebe, kousek po kousku. Po 5 m chůze v rojnici nám naštěstí skupina jiného kurzu řekne, kam poslední „pípák“ zakopali. Pak už jsme „pípák“ našli poměrně rychle. Tato situace nám velice názorně ukázala, že člověk v lavině bez vyhledávače je prakticky nedohledatelný, pokud mu něco nekouká na povrh sněhu. Všechny nás to utvrzuje, že lavinová výbava je zajisté nezbytnou součástí každé výpravy.

foto: Jan Zahula

Večer proběhl opět u piva a s plnými pupky po večeři, ven naštěstí už nemusíme a jen debatujeme, jak ten den vlastně proběhl.

Co nám lavinový kurz dal?

Neděle začala v teple ukázkou, co náš horský vůdce nosí v batohu víceméně na každou cestu a pro nás veliká inspirace, že nám něco chybí a něco máme navíc … na příští výlet vylepšíme. Zabalit saky paky a jdeme ven kopat lavinovou sondu, o které jsme se bavili ještě na chatě. Teorii jsme zmákli ráno hned po snídani, tak teď opět zkouška v praxi. Počasí už klidnější, našli jsme si plácek, kde to půjde a jdeme kopat…no Honza jde kopat, aby nám to ukázal všem správně. Rozebere pro nás všechny vrstvy, udělá sněhové testy, abychom sami věděli až budeme v Alpách, jak se podívat lépe na svah a sníh na něm. Poslední část kurzu je za námi a teď hurá na sjezd do Pece. Víkend utekl jako voda a bylo to super.

Na skialpech už nějakou chvíli chodíme, troufnu si říct, že většina našich cest byla zajisté bezpečná a naprosto bez rizika. Co ale nyní všichni ze skupiny víme, že všechny cesty bezpečné nebyly, a že jsme měli být více obezřetní a možná jsme měli víc štěstí než rozumu. Zásadní věc, která se k lavinám musí říct je, že si za lavinu jedinec na kopci někdy nemůže ani sám. Lavina se může utrnout nad naší cestou a přejet nás, protože tam někdo šel a utrhl to a my nevěděli, že tam je. Nebo za to může počasí a sněhová podmínka, která utrhla kus sněhu někde, kde jsme vlastně ani nebyli.

Ať to je tak či jinak, je určitě dobré potrénovat práci s vyhledávačem, sondou a lopatou, protože nikdy nevíte, co vás může v horách potkat a je lepší být připraven. Třeba právě vy svojí znalostí principů záchrany z laviny někomu pomůžete. Ať jste si jistí nebo ne, tak lavinový kurz můžeme jedině doporučit a ideálně s Honzou Zahulou. Pokud se tedy chcete zdokonalit, tak se mu ozvěte, rád vás i vaše kamarády provede kurzem a otestuje vaše schopnosti v případě nehody a srážky s lavinou.